V období 40 let režim vymýtil přírodní léčení a vštěpil lidem, že uzdravení pomocí léků je to nejlepší.  Lidé odevzdali svou odpovědnost za své zdraví a zbavili se povinnosti se  o sebe starat.

Netvrdím, že nejsou mezi lékaři odborníci, při zlomeninách a vážném onemocnění pomůžou. Myslím tím lékaře, kteří píšou recepty a zkouší, co kdo vydrží.

Lékařská věda rozdělila člověka na jednotlivé části a člověk se přesunuje z jedné ordinace do druhé.

Zdravotnictví nemá peníze, jen vyšetřuje a vyšetřuje, žádný komplexní a celostní přístup. Nemocných přibývá, mezi lékařem a pacientem není žádný vztah, nikdo nikoho nezná.

 Lidé jsou nervózní, personál neochotný, nikdo nestíhá. Lékař napíše recept, čím více si člověk odnese léků, tím lépe. Nechávají si psát tobolky a věří, že přijde uzdravení.

Člověk se tak stává pasivním příjemcem zdravotní péče a sám nemá zodpovědnost za své zdraví, čeká, že to za něj vždy někdo vyřeší.

Málokdo přemýšlí, co pro nás naše nemoc znamená, co nám chce říct, nebyli jsme učení se o své zdraví preventivně starat.

  Přitom nám jen sděluje, že je čas se zaměřit hlavně na sebe. Někdy dáváme více těm druhým a na nás už jaksi nezbyde.

Říkáme, že nemáme čas a letíme nevědomě naším životem. 

Jak ale  můžeme dávat ostatním, když sami nemáme a nejsme napňění.

Žít na tomto světě znamená naplnit  naši trojjedinost, tělo mysl a duši, všechny se navzájem podporují a je potřeba v nich plně žít.

TĚLO -  zdravé jídlo, odpočinek, nesedřít se pro peníze. 

MYSL - studovat, cestovat, pozorovat, dělat si radost hezkými věci.

DUŠE -  láska, cítit lásku.

 

Nemoc je jen naše kontrolka, říká nám ať zpomalíme, odpočíváme, žijeme v rovnováze s přírodou a vesmírem.