V období 40 let režim vymýtil přírodní léčení a vštěpil lidem, že uzdravení pomocí léků je to nejlepší.  Lidé odevzdali svou odpovědnost za své zdraví a zbavili se povinnosti se  o sebe starat.

Netvrdím, že nejsou mezi lékaři odborníci, při zlomeninách a vážném onemocnění pomůžou. Myslím tím lékaře, kteří píšou recepty a zkouší, co kdo vydrží.

Lékařská věda rozdělila člověka na jednotlivé části a člověk se přesunuje z jedné ordinace do druhé.

Zdravotnictví nemá peníze, jen vyšetřuje a vyšetřuje, žádný komplexní a celostní přístup. Nemocných přibývá, mezi lékařem a pacientem není žádný vztah, nikdo nikoho nezná.

 Lidé jsou nervózní, personál neochotný, nikdo nestíhá. Lékař napíše recept, čím více si člověk odnese léků, tím lépe. Nechávají si psát tobolky a věří, že přijde uzdravení.

Člověk se tak stává pasivním příjemcem zdravotní péče a nemá sám zodpovědnost za své zdraví, čeká, že to za něj vždy někdo vyřeší.

Nepřemýšlíme, co pro nás naše nemoc znamená, co nám chce říct, nebyli jsme učení se o své zdraví preventivně starat.

 Nemoc nám přitom ukazuje, že je potřeba se zaměřit a mít čas hlavně na sebe. Někdy dáváme více těm druhým a na nás už jaksi nezbyde.

Říkáme, že nemáme čas a letíme nevědomě naším životem. 

Jak ale jak můžeme dávat ostatním, když sami nemáme a nejsme napňění.

Žít na tomto světě znamená naplnit  naši trojjedinost, tělo mysl a duši, všechny se navzájem podporují a je potřeba v nich plně žít.

TĚLO -  znamená zdravé jídlo, odpočinek, nesedřít se pro peníze. 

MYSL - znamená studovat, cestovat, pozorovat, dělat si radost hezkými věci.

DUŠE - znamená lásku, cítit lásku.

 

Nemoc je naše kontrolka, říká nám ať zpomalíme, odpočíváme a žijeme v rovnováze s přírodou a vesmírem.